V zimě roku 2011 jsem se rozhodla zrekonstruovat část chaty v Podkrkonoší pro víkendové bydlení. Odhadovaná investice byla kolem jednoho sto tisíc korun, měla jsem vytvořenou tabulku s položkovým rozpočtem a cenami z internetu. Časový horizont byl stanoven na dva roky – jsem totiž realista.
Jako bytový architekt jsem se rozhodla vše navrhnout a vymyslet sama. Měla jsem výkresy pro jednotlivé řemeslníky a pro sebe i vytvořené 3D vizualizace, kde jsem přesně viděla, jak chci, aby prostor vypadal.
Původně se jednalo o tři místnosti -hlavní obytná místnost se spaním cca 30m2, kuchyň s jídelnou 9m2 a koupelna s wc. Během rekonstrukce se připojila i veranda ( asi 8m2)
Na objektu byla zrekonstruovaná střecha s novými střešními okny, všechno ostatní se muselo vyměnit. Nejprve jsme svépomocí osekávali omítky ve všech místnostech – ty byly plesnivé, jak před novou střechou do domu zatékalo. Velký poznatek z této akce mám, že už nikdy v životě nechci osobně osekávat omítky a raději si na to najmu dělníky. Elektro přišel dělat odborník a vzhledem k nachystaným výkresům vše pochopil a rozvody udělal bez jakékoliv mé spolupráce.
Výměnu oken provedl truhlář, který měl specializovanou firmu na eurookna – tedy okna s ventilací. Vzhledem k tomu, že v hlavní místnosti jsou tři velká okna, nechala jsem na ventilace otvírat jen některá, protože kování je drahé. Dřevěná okna pro mě byla jasná volba – chtěla jsem, aby objekt v přírodě měl i přírodní materiály.
Největším oříškem celého návrhu byla koupelna. Sice to je asi nejmenší koupelna, kterou jsem zatím ve své profesní kariéře realizovala, ale zabrat mi dala dost. Obklady jsem vybírala asi měsíc, ve studiích s obklady jsem trávila hodiny a hodiny. V tomto případě jsem hodně litovala, že jsem koupelnu nenechala navrhnout jednu z mých kolegyň, protože vymýšlet si sám koupelnu je opravdu peklo. Vše ale dobře dopadlo a koupelna byla jako první místnost hotová.
Po zednících, kteří obkládali koupelnu, podlahu kuchyně, verandy a dělali všechny omítky, přišel sádrokartonář udělat stropy.
Masivní dřevěnou jasanovou podlahu ve velkém pokoji dělal opět můj oblíbený truhlář, který už dělal okna. Také mi vyrobil všechny dveře. Některé jsem vymyslela průhledné, které musely být plné a zateplené. I dveře mohou být docela věda.
V této fázi už to trochu vypadalo jako bydlení, sice holé stěny, ale teplo od nohou.
Na řadu přišla už ta příjemnější fáze pro designéra – vybírala jsem lampy, kuchyň a nábytek.
Jako takovou malou vychytávku jsem doprostředka místnosti nechala zavěsit houpačku, kterou si později oblíbili především děti. Přímo naproti houpačce jsou kamna, která vytápějí celou místnost. V kuchyni je masivní jasanový stůl a dvě zrekonstruované židle, které mají historii. Jsou po předcích a zespodu sedáku mají natisknou značku Thonet. Já je získala ve chvíli, kdy byly nešetrně natřené barvou ( patrně na topení ) v odstínu slonové kosti. Předala jsem je do rukou odborníka, který se zabývá rekonstruováním nábytku. Odlakoval je, oživil dřevo, namořil a dnes jsou krásným doplňkem naší kuchyně. Samotná kuchyňská linka je velmi jednoduchá. Musela ale obsahovat vše, co je pro mě nezbytné. Malou ledničku, mikrovlnku, malou myčku nádobí a dostatek úložných prostor.
Na závěr bych chtěla říci, že pokud se rekonstruuje nějaký prostor, vždy je lepší nad tím dlouho přemýšlet ( nebo si nechat udělat projekt od odborníka – bytového architekta nebo designéra), než se do něčeho pouštět ukvapeně. Dále je třeba zvážit finanční možnosti a vždy se dopředu domluvit s řemeslníky na ceně a za tou cenou si pevně stát. U rekonstrukcí je velmi časté, že předpokládanou částku o mnoho překročíte, protože se během rekonstrukce mohou vyskytnout nečekané problémy, které se v průběhu odhalí. Radost z výsledku a pohoda z domova je ale nevyčíslitelná.